Při investování nebo na cestě k FIRE (Financial Independence, Retire Early) se prakticky vždy zastavíme u kroku, do čeho a jakou částku investovat, jestli investovat měsíčně, jednou za půl roku a podobně, případně jak diverzifikovat své portfolio. Koncept FIRE však obsahuje dvě naprosto odlišné fáze: první je tzv. akumulační, kdy neustále pravidelně investujeme prostředky, a druhou je fáze čerpání, kdy už portfolio dále nenavyšujeme.
V tomto článku bych chtěl znázornit rozdíl mezi těmito dvěma fázemi a ukázat, jak je uchopit z pohledu tvorby portfolia.
Fáze akumulace: Proč je míra úspor důležitější než výběr ETF
Akumulační fáze má jedno poměrně pozitivní specifikum. Během této doby dochází k pravidelnému přidávání peněz do portfolia, což vede ke snižování jeho celkového kolísání. Zjednodušeně řečeno – i když daný měsíc portfolio spadne, stále tento pád určitou přidanou částkou vykompenzujeme. V této fázi tak můžeme naplno využít potenciál akciového portfolia.
Často vidím, že lidé složitě řeší, jaké akciové ETF si vybrat (jestli S&P 500 nebo VWCE), jak portfolio diverzifikovat a podobně, a věnují tomu obrovské množství času a energie. Nepochybně může být tento krok důležitý, ale v případě FIRE komunity platí spíše to, že ze začátku je výrazně důležitější věnovat čas co nejefektivnějšímu měsíčnímu spoření než nahánět nepředvídatelné desetiny procenta ve snaze dosáhnout vyššího výnosu.
Proč tomu tak je? V prvních letech budování portfolia tvoří váš skutečný výnos jen zlomek toho, co do něj vložíte vy sami ze svých úspor. Pokud máte zainvestovaných prvních 10 000 eur, i skvělý 10% roční růst vám přinese „jen“ 1 000 eur. Pokud ale dokážete optimalizovat své výdaje a ušetřit měsíčně o 100 eur více, za rok přidáte do portfolia 1 200 eur – a to se 100% jistotou a bez tržního rizika. Výběr konkrétního ETF začne hrát matematicky prim až o dlouhá léta později, kdy se naplno projeví magie složeného úročení.
Pojďme si zkusit tento jev ukázat graficky. Zkoumal jsem historický vývoj indexu MSCI World od roku 1997 až po současnost. Průběh vývoje hodnoty tohoto indexu vidíme v následujícím grafu:
Vidíme, že hodnota indexu je poměrně kolísavá, jak už to u akciových indexů běžně bývá. Tento průběh by se dal přirovnat právě k té fázi, kdy máme jednorázově nakoupeno a už dále nedokupujeme. Něco takového nás může čekat v momentě, kdy se rozhodneme pobírat pravidelnou měsíční rentu.
Magie pravidelného investování (DCA)
Pro případ akumulační fáze jsem vytvořil model, který po celou dobu rovněž kopíruje index MSCI World s tím rozdílem, že zvolenou strategií není jednorázový vklad a čekání, ale pravidelný nákup každý měsíc za částku 500 dolarů, přičemž začínáme od nuly.
Tato strategie pravidelných nákupů se v investičním světě nazývá DCA (Dollar Cost Averaging) – tedy průměrování nákupní ceny. Tím, že nakupujeme mechanicky každý měsíc, úplně eliminujeme snahu o časování trhu a z tržních propadů děláme naši obrovskou výhodu. Výsledný průběh takové strategie vypadá následovně:
Vidíme, že díky pravidelným měsíčním vkladům má graf výrazněji rostoucí trend a kolísavost portfolia je o něco mírnější. V této fázi, pokud máme před sebou dlouhý časový horizont, není potřeba zase až tak velká diverzifikace. Sledovat psychologicky pohyb takového portfolia bude určitě jednodušší než v případě čerpání renty. Šance, že uděláme velkou chybu a prodáme velkou část portfolia ve ztrátě, se tak poměrně snižuje. Koneckonců, když nám portfolio klesne, máme alespoň radost z toho, že jsme další část dokoupili levněji.
Fáze čerpání: Kdy se karta obrací
Karta se však dramaticky obrací ve chvíli, kdy dosáhneme našeho FIRE čísla a přejdeme do fáze čerpání (tzv. decumulation phase). Najednou už do portfolia peníze nepřidáváme, ale naopak z něj pravidelně odprodáváme, abychom měli z čeho žít.
Psychologie se mění o 180 stupňů. Zatímco v akumulační fázi byl propad trhu o 20 % vnímán jako výprodej akcií ve slevě, ve fázi čerpání je ten samý propad obrovským stresem. Najednou totiž musíte na pokrytí svých měsíčních životních nákladů prodat mnohem více kusů akcií, které vám budou v budoucnu chybět při opětovném růstu trhu.
Tento jev se nazývá Riziko sekvence výnosů (Sequence of Returns Risk – SORR). Pokud trh spadne hned v prvních letech vašeho důchodu, může to vaše portfolio zdecimovat natolik, že se z toho už nikdy nevzpamatuje, i kdyby později trhy rostly.
Proto ve fáze čerpání už 100% akciové portfolio bez jiné záchranné sítě často nestačí. Zde už přichází na řadu skutečná diverzifikace:
- Cash buffer (hotovostní polštář): Odložení hotovosti na 1 až 3 roky života na spořicím účtu. V době, kdy jsou akcie v propadu (jako na prvním grafu), žijete z hotovosti a neprodáváte akcie ve ztrátě.
- Dluhopisy: Přidání méně kolísavých aktiv do portfolia za účelem jeho stabilizace.
- Flexibilita výdajů: Ochota uskromnit se a snížit svou rentu v letech, kdy se trhům nedaří.
Závěrem: Dva odlišné přístupy
Cesta k FIRE tedy není jen o jedné rovnici. Vyžaduje si dva různé přístupy. V akumulační fázi buďte agresivní, vsaďte na akcie, soustředě se primárně na výši vašich úspor a z propadů trhu se těšte, protože nakupujete levněji.
Jakmile však přejdete do fáze čerpání, vaše priorita se musí změnit z maximalizace zisku na ochranu kapitálu a minimalizaci rizika. Diverzifikace a plánování, které jste v mládí mohli ignorovat, se v tomto bodě stávají klíčem k tomu, aby váš vytoužený důchod trval navždy.