
Vždycky, když jsem sám četl nějaký zajímavý článek nebo knihu, přišlo mi vhod, když autor doporučil další inspirativní četbu. Rozhodl jsem se proto jít podobnou cestou i tady na blogu a jednou za čas zařadit recenzi a osobní pohled na knihu, která mě zaujala.
Dnes se podíváme na novinku od Morgana Housela s názvem Umění vydávat peníze (The Art of Spending Money).
Knihy od Morgana Housela (jako ikonické Psychologie peněz nebo Jako vždycky) se obecně zaměřují na psychologickou stránku financí. Autor dlouhodobě upozorňuje na to, jak obrovskou roli hraje naše mysl – s čímž se sám velmi ztotožňuji. Často totiž vidím, jak se lidé zaměřují výhradně na to, jaké investice nakoupit. Jenže skutečná dlouhodobost a schopnost držet se zvolené strategie závisí mnohem více právě na psychologii než na samotných číslech.
Kniha Umění vydávat peníze je výjimečná v tom, že se jako jedna z mála zaměřuje na výdajovou stránku. Obzvlášť v komunitě lidí usilujících o finanční nezávislost narážím na zajímavý fenomén: mají problém peníze utrácet. Po letech neustálého odříkání a šetření je extrémně náročné ze dne na den přepnout a dělat přesný opak toho, co dělali dosud.
Kritika hnutí FIRE
Na několika místech v knize autor koncept FIRE (Financial Independence, Retire Early) poměrně ostře kritizuje:
- Extrémní šetření za každou cenu: Upozorňuje, že přehnaná šetrnost může být nebezpečná. Člověk si kvůli ní může nechat utéct nejlepší léta života a uvědomí si to, až když je pozdě.
- Ocházení do předčasného důchodu: Lidé podle něj často opouštějí práci, která je vlastně naplňovala, jen proto, aby dosáhli nějakého uměle stanoveného milníku.
Zajímavé ale je, že i když se k uvažování v duchu FIRE nestaví zrovna pozitivně (což v případě extrémních výstřelků chápu), koncept finanční nezávislosti jako takový naopak vyzdvihuje. Dokonce v knize podrobně popisuje 15 různých úrovní finanční nezávislosti.
Jak vlastně utrácet? (Utrácení jako experiment)
Z mého pohledu se autor od původního tématu občas odklání, takže samotnému praktickému řízení výdajů není věnováno tolik prostoru, kolik by mohlo. Autor to však zdůvodňuje tím, že způsob utrácení je velmi individuální – proto i ten název knihy; jde spíše o umění než o exaktní vědu.
Co se mi na knize líbilo nejvíce, byla část, kde autor nabádá k experimentování s výdaji:
- Zkoušejte nové věci: Nebojte se utratit peníze za různé zážitky a věci.
- Aplikujte silný filtr: Po vyzkoušení vyfiltrujte jen to, co vás skutečně naplňuje, a u toho zůstaňte.
Díky tomu zjistíte, za co má smysl peníze utrácet z dlouhodobého hlediska. Mnoho lidí, kteří přehnaně šetří, totiž nikdy nezjistí, co by jim peníze mohly přinést, protože spoustu věcí kvůli šetření ani nevyzkouší.
Naopak lidé, kteří utratí vše, co jim přijde na účet, nemají filtr žádný – a ve výsledku se připravují o nezávislost. Autor přichází s pěknou myšlenkou: Šetření popisuje vlastně jako „výdaj za nákup finanční nezávislosti“.
Psychologie výdajů a pasti bohatství
Velkou část knihy tvoří příběhy bohatých lidí, kteří dokázali prohospodařit celé generační majetky. Velký obnos peněz v rodině často vedl ke ztrátě motivace cokoliv dokázat, případně k nezdravé potřebě udržovat status a nahánět se za luxusem.
Na těchto příkladech autor ukazuje důležitou věc:
Peníze pomohou ke štěstí hlavně těm, kteří dokázali být šťastní už předtím. Otevřou jim totiž nové možnosti.
Lidé, kteří šťastní nebyli, mají naopak tendenci utrácet za statusové věci (např. nové drahé auto). To jim ale dlouhodobé štěstí nepřinese – auto časem zastará a kolotoč nakupování začíná znova.
Velké vs. malé výdaje v rozpočtu
Při úvahách o tom, zda řešit drobné nebo velké výdaje, popisuje autor prakticky totožný přístup, o kterém jsem psal v článku Kde vám utíkají peníze? Proč se při šetření zaměřit jen na tři hlavní výdaje.
Lidé se často zaměřují na drobnosti (káva s sebou, předplatné), aby měli pocit, že se o svoje finance starají. Skutečně velké výdaje (bydlení, auta) ale detailně neřeší. Drobné výdaje jsou přitom oproti těm hlavním spíše zaokrouhlovací chybou.
Autor k tomu dodává zajímavou myšlenku: Zaměření na drobné výdaje vám sice nepomůže k vytvoření obřího majetku, ale pomáhá k efektivnějšímu zhodnocování už vytvořeného majetku díky efektu složeného úročení.
Proč utrácíme tak, jak utrácíme?
Autor se zamýšlí i nad tím, proč někteří lidé myslí na budoucnost více a jiní méně. Tvrdí, že z pohledu výdajů každý člověk jedná podle svých nejlepších možností na základě dat, která má k dispozici (i když to pro vnějšího pozorovatele může vypadat nelogicky).
Do nákupního rozhodování vždy vstupují emoce. Optimální úroveň utrácení tak leží někde napůl cesty mezi čistými čísly v tabulce a našimi pocity. Všechny tyto principy jsou v knize doprovázeny konkrétními historickými i moderními příběhy, což pomáhá myšlenky lépe vstřebat.
Závěrečné shrnutí
Kniha Umění vydávat peníze se dotýká velmi podobných témat, kterým se věnuji i tady na blogu. Nachází se v ní spousta inspirativních myšlenek podložených reálnými příběhy.
Líbí se mi, že kniha netlačí žádná dogmata ani zaručené recepty. Je napsaná lidsky a pomůže vám poskládat si přístup k penězům, který bude fungovat právě vám. Za mě velmi dobrá volba k přečtení.